surrealism

stříbrná lžíce na modrém talíři

zelená moucha nad hlavou zavíří

vlasy ti rozhází

padaj ti do očí

bonbon dáš do pusz

potom se otočíš

díváš se na sebe

díváš se kolem

vidíš jak králíci

běhají polem

šaty si oblékneš

vydáš se ven

den celý slunečný

je jako sen

vydáš se trávou

vstříc novému zážitku

na kztce červené

vidíš pár motýlků

chtěla bzs lítat

volně se vznášet

větříkem poledním

necháš clasz unášet

šlehají do očí

šlehají do tváře

své ruce natáhneš

ze dlaní jde záře

přikrzj si oči

poslouchej šelest

vnímej ten pocit

kdzž trávou se dereš

došla jsi do lesa

kde vítr nefouká

temno a ticho

končí tam louka

větvičky píchají

do bosých chodidel

náhle se zdá

že někdo tě uviděl

je to jen sova

co na větvi houká

je to jen sova

co dolů se kouká

houká a houká

uvidíš dým

rzchle se rozmyslíš

co máš dělat s tím

ucítíš žár po celém těle

náhle tě probudí rána

ucítíš žár po celém těle

zjistíš že v domě jsi úplně sama

už hoří lednice

stolek i židle

díváš se na sebe

vypadáš klidně

stres

dotek, ticho, klid a tma

výkřik, úzkost, panika a strach

zima, temno dech a pocit

uši, ústa, nos a oči

hudba deště, dotek slunce

síla větru, jemnost pouště

výška vln a lány růží

bouře sněhu, dech se úží

star eyes

see my eyes

full of stars

full of water

it doesn’t matter

are you scared?

do you care?

stars are falling down

and they’re getting brown

dead stars

dead eyes

sojka

oknem mi vletěla do pokoje sojka

tak sojka na mne teď divně se kouká

není to sojka je to výr

proč se sem dostal nepoví

okolo lustru teď pomalu krouží

rozhlíží se po pokoji

vylétnout oknem asi teď touží

tak už mne nech na pokoji

sobotní odpoledne

pávi v zámecké zahradě křičí

pijeme čaj z čajové soupravy

labutě na sebe navzájem syčí

jsme na místě bez veřejné dopravy

čajová souprava je jako pro panenku

čaj mi moc chutná, asi je z dovozu

na chvíli projdeme se v zahradě venku

je fajn vidět zámek bez běžného provozu

je zařízen krásně a s citem

vše k sobě perfektně sedí a pasuje

na cestě domů odjíždím s pocitem

že tohle správný život je

sněží

životem projdeš

ani nevíš jak

životem projdeš

už nevíš jak dál

co bude po světě?

co bude smrti?

co bude po světě?

jak se záhubě vyhnouti?

najdou tě sami

ani nevíš jak

najdou tě sami

“teď nám zaplať”

nechceš je vidět

posíláš je pryč

nechceš je vidět

rychle hledáš klíč

jsou však moc neúprosní

chytí tě a nepustí

jsou však moc neúprosní

duši z tebe vypustí

tělo tvoje padá na zem

bezvládně leží

tělo tvoje padá na zem

venku hustě sněží

sněhové vločky

z nebe spadla vločka tichá

na zemi se s hlínou smíchá

připadne k ní další rázem

všechny spadnou lehce na zem

pak se vločky spojí k sobě

to se děje v jedné době

jenom jednou do roka

není tu však záruka

svět kolem je chladně bílý

trvá to však pouze chvíli

vločky zase roztečou

v řekách ale potečou

vždyť jsou pouze voda zmrzlá

někdo je však vůbec nezná

jsou jak krajka, jako sen

když pokryjou nám celou zem

smutná alenka

alenka v říši divů sbírá králíky

kliká na dveře a rozbíjí skleničky

smutná alenka má podivné návyky

vyprané mašle dává do ledničky

sbírá střepy pinzetou

a roztírá je ubrouskem

chleba krájí mačetou

jí ho kousek za kouskem

bojí se dívat do zrcadel

a neumí hrát šachy

nemá ráda zvuk letadel

a tebe nemá ráda taky

smutek

smutek je cit

smutek je žal

smutek nám v temnotách

kdysi byl dán

smutek je emoce

smutek je výbuch

smutné jsou nemoce

smutní jsme když nemáme vzduch

smutek byl dříve

bude i nyní

smutní jsou jsou ptáci

když uvíznou v trní

smutek vždy přichází

rychle a nečekán

lehko se nachází

lehko je nachytán

veselý člověk

rychle je smutný

má černý oblek

den celý je rmutný

smutek svůj nosíme

každý sám v sobě

někdy ho dusíme

než ležíme v hrobě