záclona

záclona černá

závanem větru

odvála pryč od okna

zase ji vidím

to na mou věru

zase tu stojí

myslím, že je to ona

už párkrát sem přišla

pak zase zmizela

dalšího člověka

v ruce své držela

pak na koně nasedla

odjela do dáli

kde byla viděna

lidé jen plakali

teď stojí tu u mne

já stále čekám

stojí tu ve tmě

je celá černá

dost se jí lekám

napřáhla ruku

chce se mě dotknout

mám sucho v krku

chci se nadechnout

nejde to a v očích mám mžitky

nejde to a kolem jsou kytky

hážou je po mě

ostatí lidé

už ležím klidně

už ležím v hrobě