záclona černá
závanem větru
odvála pryč od okna
zase ji vidím
to na mou věru
zase tu stojí
myslím, že je to ona
už párkrát sem přišla
pak zase zmizela
dalšího člověka
v ruce své držela
pak na koně nasedla
odjela do dáli
kde byla viděna
lidé jen plakali
teď stojí tu u mne
já stále čekám
stojí tu ve tmě
je celá černá
dost se jí lekám
napřáhla ruku
chce se mě dotknout
mám sucho v krku
chci se nadechnout
nejde to a v očích mám mžitky
nejde to a kolem jsou kytky
hážou je po mě
ostatí lidé
už ležím klidně
už ležím v hrobě