zlý časy včera

objevili jsme se v baru, kde nás obsluhovala podivná pani

po nějakém čase mi došlo, že pani má místo hlavy pivo

a já přitom stále přemýšlela a dívala se na ní

za chvíli se mi udělalo tak nějak divno.

přisedl si k nám pán s párem skotských koz

ty kozy vedl za sebou na špagátku

naproti si sedl čaroděj ze země oz

a v ruce držel olivu na párátku

za zády mi mluvili dva angličani

někdo řekl, že myslí, že jsou to skotové

ve skutečnosti to byli dva američani

dali nám jedno pivo, nebylo to beaulejais

o víkendu jsme jeli autem které zpívalo

hrálo jako varhany a dělalo šuby duby

jezdilo ze strany na stranu a trochu se kývalo

bylo to ale tím, že anténu mělo naruby

asi bych tuhle básničku měla dokončit větou

která bude začínat kulatou závorkou

jenže nevím jakou ji zakončit větou

ta věta bude končit hranatou závorkou

absolutní rým

zkoušeli jste to

zkoušeli jste někdy

jen tak

jen si lehnout

do trávy

a nepočítat komáry?

jen se dívat na oblohu

jen se dívat na mraky?

jen se dívat tam nahoru

a zapomenout na zmatky?

tak zkoušeli jste to?

život

život je jako jedna velká jizva natažená od zápěstí až po kotníky

je to chromá noha, která pod sebou necítí pevnou zem

je to jako cesta, která je stvořená pro poutníky

jako kdyby snílci snili si svůj sen

je to jako topení, které v půlce září topí o sto šest

je to zvuk letadel někde v dáli

jako světla, která z nebe se chtějí snést

život

je-li

zda-li

zavřete oči

jsem tady sama

před okny s procházím

přemýšlím zda říct mám

zavřete oči, odcházím

až zavřete oči

něco si přejte

jenom mě prosímvás

už nehledejte

až oči otevřete

žijte tak jako dřív

jako byste mě neznali

já už budu pryč

záclona

záclona černá

závanem větru

odvála pryč od okna

zase ji vidím

to na mou věru

zase tu stojí

myslím, že je to ona

už párkrát sem přišla

pak zase zmizela

dalšího člověka

v ruce své držela

pak na koně nasedla

odjela do dáli

kde byla viděna

lidé jen plakali

teď stojí tu u mne

já stále čekám

stojí tu ve tmě

je celá černá

dost se jí lekám

napřáhla ruku

chce se mě dotknout

mám sucho v krku

chci se nadechnout

nejde to a v očích mám mžitky

nejde to a kolem jsou kytky

hážou je po mě

ostatí lidé

už ležím klidně

už ležím v hrobě

začátek a konec duhy

někde na začátku duhy

si slunce zlatým hřebenem

rozčesává vlasy

někde na konci duhy

se pasou jednorožci

někde na začátku duhy

je vzácným ebenem

vykládaná truhla asi

někde na konci duhy

nejsou žádní nosorožci

v přístavu

malé červené dveře

stojí upřostřed v ulici

hodí se akorát pro králíka

a malou Alici

v přístavu odpočívá

loď plná květin

lodičky z papíru

které vyrobily děti

volání r2d2

jedu tramvají pozadu

a najednou mám pocit

že všechno byla jen lež

ta tramvaj jede tak pomalu

tak jestli spěcháš

tak si běž

jedu tramvají bez lidí

a je mi celkem blbě

aspoň mě nikdo nevidí

když vypadám tak bídně

z dálky zní pípání r2d2

přijde mi, že volá o pomoc

a já pořad sama sedím tu

a kolem je hluboká noc

vlaky

stojím na nádraží

do vlasů mi padá déšť

čekám

čekám, až přijede vlak

vlak, který přiveze naději

naději, co změní můj svět, který za moc nestojí

ptáš se, co mi jeětrě přiveze ten vlak?

možná ti napovím

ten vlak

ten vlak se jmenuje život

a přiveze

přiveze mi budoucnost

o tom jestli bude dobrá a šťastná

nebo špatá a nešťastná

rozhodne kolej, po které vlak přijede

o tom, po které koleji vlak přijede

rozhodnou výhybky

které neustále mění svůj směr

podle toho

jak měníme svá rozhodnotí

víš to

vidíš ho jak se ti směje?

vidíš ho jak vyvádí?

vidíš jak nad tebou kleje?

zdá se ti to normální?

ty nechceš slyšet otázku

ty nechceš myslet na odpověď

visí jenom na vlásku

tak rozhodni to ještě teď